Hana writes

Tak Silvestr je za mnou/nami. Jsem v Eskisehiru, za okny se to tvari jakoze snezi, ale oproti snehu v ceske kotline se jedna o slaby "popilek". Vylet nedopadl nejhure ale take nebyl buhvico. Jelo nas na dva autobusy. My jsme tvorili vetsi partu citajici tak deset lidi, z toho ale nekteri vydali i za vice nez jednoho .
Zima nebyla, spise velike teplotni vykyvy. Pres den jsme byli v trickach a nekteri se dokonce brouzdali v mori, ale vecer se rapidne ochladilo a vyjit bez svetru a kabatu si nikdo netroufl. Asi nejvice se mi z vyletu libilo misto s ohni. Takova skala ukryta v porostu (les se tomu neodvazuji rikat, ale mistni to tak nazyvaji), kde se misty plyn dere ven a hori vecnym ohnem. Byli jsme zde vecer za tmy, coz cinilo misto opravdu puvabnym. Sedeli jsme kolem ohnu, pili vino pivo, zpivali, fotili a obdivovali se hvezdne obloze, ktera byla celicka plna hvezd. To v Praze neuvidite.
Bohuzel toho uz vice nenapisu, musim zase jit, ale zkusim zase napsat, tentokrat neco vic.
Papa
Vase Hollywoodstar

Tak jsem tu zase... V Eskisehiru. Vcera jsme prijeli z Istanbulu. To byla cesta! Tak nejak se zapomnelo odbocit a zajeli jsme si po dalnici 70 kilometru dal, coz znamenalo temer az do Ankary. Takze se zplatilo mytne, za branou jsme se otocili a frceli nazpet. Navic nas v aute bylo sest jo, vtipna cesta. Nakonec jsme kousek od Eskisehiru dokonce jeste predjeli Bulhary, ktere jsme potkali v Burger Kingu za Istanbulem. Radeji si netroufam pocitat, kolik hodin uplynulo, nez jsme se dostali do cile od chvile, kdy jsme opustili byt v ?stanbulu. Jinak v letadle to bylo uuuuzasneee. Pekne se tam o me starali, dostala jsem bajecne papu, vinecko. No basta. Ale... z letadla jsem vychazela jako treti. Jenze ouha, kousek pred passport control (pomerne kus cesty od gatu), jsem si vsimla, ze mi chybi pas s letenkou. Takze celem vzad jsem nabrala smer letadlo. Musela jsem pockat, az se vsichni vylodi a pak jsem si mohla dojit pro pas i letenku, kteri lezeli na zemi, kam spadli se sedadla pri pristani... kdyz jsem se blizila opet k passport control, cestou jsme se promichali my, co jsme prileteli z Prahy s cestujicimi z dalsich dvou letadel. Dokazete si jiste predstavit tu frontu, ktera nastala. A to jsem jeste mela stesti. K okenku jsem se dostala po 20-30 minutach, kde me, jako mnoho mnoho dalsich, chtel urednicek poslat nejdrive k okenku pro vizum. Tak jsem mu vysvetlovala, ze ho nepotrebuji. On totiz chudak videl vizum, ktere jsem dostala, kdyz jsem do turecka jela na erasmus a myslel, ze ho potrebuji i ted. Nevim, co mi pomohlo, jestli par slov v turectine, kterymi jsem ho pocastovala anebo jsem se mu libila anebo me chtel mit jednoduse z krku. Tak ci tak nakonec sklopil oci, nalistoval stranku, kam bouchl stempl a ja mu dala sbohem.

Jenze na tabuli uz nebyl nas let napsany, takze jsem nevedela, na kterem pasu mam tasku. Celou halou jsem se prosla tak ctyrikrat. A zacala byt nastvana. Az na me zavolal jeden zamestnanec a pomohl mi. Musim se pochlubit, ze jsem s nim mluvila pouze turecky . Ten me poslal k pasum, kde by ma taska mela byt. Byla. hura. Hodila jsem si bagl na zada a sla jeste do duty free shopu pro c?garety, o ktere me kluci poprosili. Tam se se mnou dal do reci turek prede mnou, co kupoval ledove cokolady. taky turecky. Vysvetloval mi, po pocatecnim zjistovani, jestli jsem turkyne nebo odkud, cenove rozdily cigaret na letisti a mimo. Proto jsem je tam ale kupovala, ne? Salak yaa.

To bylo posledni, co jsem potrebovala a uz jsem s ulevou zamirila ven. Mimochodem jsem zapomnela poznamenat, jaka panovala na letisti teplota. Uz v letadle jsem se zdesila, kdyz kapca oznamoval, ze je v Istanbulu 10 stupnu...

Takze jsem venku chodila v tricku a kabate. Tady v Eskisehiru uz je sice chladneji, ale dziny, tricko, lehjky svetrik a kabat staci. Jsem zvedava, jak bude v Olymposu. Ted uz ale musim koncit, jdeme se nekam najist.

Vase Hollywoodstar